Reklamní sdělení
FinVizorhttps://finvizor.czOnline reporty z účetního software Pohoda. Na klik.
Tvorba webových stránekhttps://blog.pageride.comPoznejte výhody balíčku služeb Premium! Aktivujte si jej na 30 dnů ZDARMA.
Měj své vlastní webové stránky!https://www.websnadno.czMít své vlastní webové stránky nebylo nikdy jednodušší. S WebSnadno je můžete mít i Vy.

                   

autor:  Roman "Štolba" Havelka - spolek Orlík, březen 2020

použité zdroje:  okresní týdeník Nástup (1973-1989), deník Jihočeská pravda (1980-1986),
                             týdeník Mladý svět (1971-1972, 1984-1989), Československý sport (1987-1990),
                             Zpravodaj okr. přeboru malé kopané (1975-1984), pamětníci okresní ligy

„Malý fotbal byl vždy naším nejmasovějším sportem. Dá se proto nazvat výkladní skříní tělovýchovy v konkrétní obci či mikroregionu. Dal jsem si za úkol co nejdodržovaněji zmapovat dějiny tohoto kdysi velmi populárního sportu na Humpolecku, ve kterém hrál podstatnou roli také náš Orlík a jeho lidé. Ale jak začít po téměř padesáti letech? Dostal jsem tip na určité ročníky deníků a týdeníků. Ty vzápětí zaplnily celý náš obývák a přebývaly tam se mnou mnoho týdnů. Snažil jsem se dohledat i nejstarší pamětníky, abych se obohatil jejich vzpomínkami, což byl kupodivu ten nejtěžší úkol. Jestli se vše podařilo, to už nechám na vašem posouzení při čtení následujících řádků.“
                                                                                                                                Roman "Štolba" Havelka

Co je malý fotbal?

  • Lidový název: Fotbálek (do roku 1990 se oficiálně používal termín malá kopaná, v mezinárodní verzi light soccer).
  • Formát hry: Zmenšená varianta klasického fotbalu. Na hrací ploše o rozměrech cca 30×50 metrů nastupuje 6 hráčů, přičemž dalších 5 hráčů průběžně střídá.
  • Okresní liga: Do roku 1988 nesla název okresní přebor. Šlo o sezónní soutěž týmů v jednotlivých okresech.

               Rané začátky: Všechno začalo sázkou o soudek

Vraťme se o několik desítek let nazpět, konkrétně do let 1968 až 1969. Tehdy v jedné z dílen pelhřimovského Agrostroje došlo k chlapské sázce o soudek piva. Šlo o to, kdo vyhraje prestižní zápas mezi obcemi Vyklantice a Košetice. Jak toto klání tehdy dopadlo, není podstatné – a popravdě to dnes už nevědí ani pamětníci. Důležité však bylo, že tento zápas se stal zápalkou, která zažehla obrovský zájem.
Brzy se přidaly nově složené týmy z Červené Řečice, Lukavce, Humpolce a dalších míst. Díky tomu mohl od roku 1970 (respektive od sezóny podzim/jaro 1970/1971) vzniknout a pravidelně se hrát oficiální okresní přebor v malé kopané na Humpolecku.
Správný geografický název by sice měl znít „na Pelhřimovsku“, jenže samotný Pelhřimov a jeho nejbližší okolí se fotbálku úspěšně vyhýbaly až do 80. let minulého století. Kdo přesně se v prvních letech ujal organizace, dal přeboru jasný řád a celou soutěž nasměroval, není přesně známo. Pamětníci se shodují, že šlo o společnou aktivitu většího počtu nadšenců. V té době bylo v Československu celkem 76 okresů a přebor na Pelhřimovsku byl v pořadí teprve šestým v celé republice, kde se začala hrát dlouhodobá soutěž v malé kopané!

               Zlatá éra okresního přeboru

V roce 1970 odstartoval první ročník okresního přeboru za účasti devíti týmů. Zájem o tento sport strmě stoupal, což dokazoval neustále rostoucí počet přihlášených. V sezóně 1978/1979 měl okresní přebor dokonce dvě samostatné skupiny, ve kterých bylo registrováno neuvěřitelných 27 mužstev!
Hlad po fotbálku byl tak obrovský, že v polovině 70. let vznikl také samostatný přebor pro mládež do 18 let, kterého se pravidelně účastnilo šest až devět týmů. Každoroční účast mužů se pohybovala mezi 16 až 20 týmy. Občas se objevil nováček, který sice po jedné sezóně skončil, ale okamžitě ho nahradilo nově založené mužstvo.
Velkým diváckým magnetem i výzvou pro všechny soupeře byli starší fotbalisté z humpolecké Jiskry. V 60. latách byl totiž humpolecký fotbal na vrcholu – hrála se zde divize, což byla tehdy třetí nejvyšší federální soutěž v ČSSR. Mnozí skvělí fotbalisté z této éry se později rozptýlili do různých klubů malé kopané a byli samozřejmě středem pozornosti. Nejenže zvyšovali prestiž celého okresního přeboru, ale zahrát si proti nim byl pro každého svátek.

               Kdo hrál a kde se válčilo?

Nejvíce týmů pocházelo přímo z Humpolce a jeho bezprostředního okolí. Turnaje hrály podnikové party jako ČSAO či Sukno, ale i celé městské části a ulice – například Kuchařov, Litochleby, Hradská nebo Jihlavská. Malá kopaná byla nesmírně populární v malých obcích, kde zkrátka nebylo možné sestavit kompletní jedenáctku pro klasický velký fotbal. Silné zastoupení měla hlavně oblast od Červené Řečice k Čáslavsku, vůbec nejdále to pak měl tým ze Stranné u Žirovnice.
Účastnila se i přespolní mužstva: z Jihlavska to byl tým z Ústí, z Benešovska zase dva týmy od vodní nádrže Švihov. Z dochovaných výsledků můžeme vyčíst, že přebor hrálo také několik týmů chatařů a chalupářů, hlavně z Prahy, kteří do naší oblasti jezdili na víkendy. Kluby z Pelhřimova a okolí se začaly pozvolna přihlašovat až na přelomu 70. a 80. let.
O hrací plochy nebyla nouze, nejjednodušší to bylo na vesnicích. Tam místní nadšenci vybudovali travnatá hřiště doslova na jakémkoliv vhodném zeleném pozemku. Pokud bylo k dispozici klasické fotbalové hřiště, hrálo se na něm. V Humpolci se bitvy nejčastěji odehrávaly na populárním „Sokoláku“ (dnešní atletický stadion), několik zápasů se odehrálo na hřišti na házenou a v polovině 70. let sloužilo krásné hřiště za tenisovými kurty u morového památníku. To měli ve správě mladíci z bytovek naproti Primatexu.

               Organizace přeboru? Dnes naprosto nepředstavitelná!

V počátečních letech byla organizace ligy čistě kolektivní záležitostí. Od roku 1974 se však hlavním manažerem, motorem a srdcem soutěže stal pan Stanislav Kubát. Ten se tehdy jako čerstvě ženatý přestěhoval do Humpolce z Havlíčkobrodska a jako hráč zakotvil v týmu Sukna. K ruce měl příležitostně dva až tři pomocníky.
Z pohledu dnešní digitální doby je tehdejší organizace pro současnou generaci naprosto nemyslitelná. Žádné e-maily, žádné mobily. Jistě se ptáte: „Jak to proboha mohlo fungovat?“ A ono to fungovalo skvěle!
Veškerá korespondence běžela přes klasické dopisy s ofrankovanou poštovní známkou za 1 Kčs. Telefonní linka byla v obci jedna, maximálně dvě, takže se krizové situace řešily telefonáty lidem do zaměstnání. Klíčem k úspěchu byl Zpravodaj, který se tiskl cyklostylem dvakrát za sezónu – před jejím zahájením a po skončení. Obsahoval kompletní rozpisy utkání: kdo, kdy, kde a v kolik hodin hraje. Po skončení zápasu musel kapitán domácího týmu poslat hlavnímu organizátorovi přesný výsledek a střelce gólů. Jak jinak než v onom ofrankovaném dopise! Veškeré náklady přitom hradila mužstva, respektive sami hráči ze svých kapes. Hrálo se čistě pro radost a o titul mistra okresní ligy, bez ambicí postupovat do vyšších pater národních soutěží.

               Pravidla, nepsané zákony a nezapomenutelné postavy

Hrálo se podle tehdy platných oficiálních pravidel malé kopané, ale celá organizace se dělala lidově řečeno „na koleně“ a amatérsky. Jinak to ani nešlo. Vše fungovalo bez větších zádrhelů i díky nepsaným zákonům, které všechny týmy poctivě ctily.
Jedním z nich bylo pravidlo o přestupech. Ty prakticky neexistovaly, byly předem zavrženy. Jednak proto, aby se kvůli odchodům opor nerozpadaly fungující vesnické týmy, a jednak proto, že sami hráči přestupovat nechtěli. A to i přesto, že kamarádství se táhlo napříč mnoha týmy. Svědčí to o tom, jak skvělými partami tehdejší týmy byly.
Okresní liga měla samozřejmě své nezapomenutelné postavy. Seznam skvělých fotbalistů by zaplnil stoh papíru, ale pojďme si připomenout alespoň několik legend, které zářily mimo hrací plochu:
  • Jaroslav Pitner: Legendární hokejový trenér jihlavské Dukly a národního týmu ČSSR, který dovedl reprezentaci v roce 1972 k titulu mistrů světa. S rodinou měl chatu na Tukse u Krasoňova. Když zde pobýval, pravidelně chodil fandit domácímu Krasoňovu v okresním přeboru. Poté v místní hospodě nadšeně debatoval a rozdával cenné sportovní rady. Tým Krasoňova (tehdejší lídr ligy) měl ve velké oblibě a byl jeho skalním příznivcem.
  • Bohumil „Balvan“ Hortenský: Bývalý gólman humpolecké Jiskry byl zlanařen na trenérskou lavici týmu KRTV Zálesí Humpolec. Traduje se, že během zápasů chodil podél postranní čáry jako „zasažený lev v kleci“ a jeho rázné hlášky se staly legendárními mezi domácími i soupeři. Když se v roce 1986 KRTV Zálesí rozpadlo a zakládal se Orlík, funkcionáři ho dlouho přemlouvali, aby vzal trenérské žezlo. Odmítl tehdy s úsměvem a slovy: „Na takovou divočinu už fakt nemám, kloučci milí.“
  • Antonín Vondráček st.: Kdysi vynikající humpolecký fotbalista, který nechyběl na žádném zápase hraném v Humpolci nebo blízkém okolí. Vždy chodil elegantně oblečen a na krku mu visel fotoaparát. Místní kluky znal dokonale, volal na ně křestním jménem a u lajny často gesty (a bez míče) simuloval herní akce. Za ta léta vytvořil obrovské množství cenných fotografií – týmové sestavy, momentky ze zápasů a emocí. Kde tyto snímky nakonec skončily? Bohužel, to dnes víme...

               Úpadek a naděje: Konec jedné éry

Čas běžel rychle a se začátkem XVI. ročníku již bylo příliš pozdě připustit si, že liga spěje ke svému konci. Do sezóny 1985/86 vstoupilo pouhých sedm týmů, z nichž tři kluby avizovaly, že jde o jejich poslední rok. Kádry mužstev každou sezónou stárly a zapomínalo se oslovovat mladé fotbalisty a více je zařazovat do sestav. Naštěstí zde bylo mužstvo KRTV Zálesí s několika mladíky, kterým osud malé kopané nebyl lhostejný. Začali sice plánovat založení nových týmů, ale úspěch byl pouze částečný.
Při studiu tohoto období okresního přeboru mě napadá myšlenka plná otazníků. Tehdy opravdu nebylo možné, aby se věci ujala větší tělovýchovná jednota nebo samotný okres? Byli tehdejší politici a organizační pracovníci v tělovýchově tak slepí, že nechali takový sportovní kolos padnout? Malá kopaná se přece neodehrávala v anonymitě! Inu, odkaz tehdejší doby...

               Na scénu přichází MFC Orlík Humpolec

Na schůzi před zahájením sezóny 1986/87 se do okresního přeboru přihlásily tyto týmy: K.T.O. Tuksa Ústí, TJ Krasoňov, Sukno Humpolec, Pražanka Pelhřimov, Sokol Stranná a nováčci SK Horní Paseka spolu s MFC Orlík Humpolec.
Terčem největšího zájmu se stal právě tým Orlíku. Zaregistroval se jako spolek pod tehdejší složkou zájmových organizací a následně klub MFC přihlásil do republikového sdružení klubů malé kopané. Provázela to dlouhá jednání, vše bylo propracované do nejmenších detailů včetně podrobného sepsání stanov. Asi nemá smysl popisovat, jak složité tehdy bylo přihlásit klub, který nestál pod patronací nějakého závodu (firmy) nebo politické organizace (např. místního SSM). Kdo tu dobu nezažil, zřejmě by tomu dnes už ani nevěřil. Jelikož se však v klubu MFC Orlík sešli velmi zkušení lidé, očekávalo se od nich celkové „probuzení“ místního přeboru.

               Přebor malé kopané bez organizace

Orlík nebyl mužstvem klasického formátu, který by tvořila jedna kompaktní parta. Do klubu přicházeli fotbalisté z různých koutů okresu, nenosil se zde pověstný klubismus a právě tato fakta byla důvodem, proč za klubem stál oficiální spolek. Fotbal se v Orlíku přesto hrál na velmi vysoké úrovni. Klub ovládl okresní přebor v sezónách 1986/87 a 1987/88 a poté se začal prosazovat i v republikových soutěžích. V letech 1989–1991 se třikrát v řadě probojoval do republikového finále ligy mezi šest nejlepších týmů ČSSR. Zvláště v případě první účasti ve finále v roce 1989 se v Humpolci o této události hodně diskutovalo.
Jednalo se o obrovské úspěchy jednoho klubu, s nimi však paradoxně skončil samotný okresní přebor. Od sezóny 1988/89 se totiž nenašel nikdo, kdo by se chtěl ujmout jeho organizace. Alespoň prozatím...

               Úpadek Orlíku a konec malého fotbalu na Pelhřimovsku

Počínaje rokem 1991 začal kredit Orlíku klesat. Klub obměnil několik hráčů a po několika krátkých záblescích na regionální úrovni spadl zpět do místních soutěží. Orlíku se sice nedá upřít zásluha na opětovném rozjezdu okresní ligy – zpočátku s pěti startujícími týmy, přičemž později se počet ustálil na dvanácti účastnících – hrálo se však na velmi mizerné úrovni. Orlíku se nedařilo, spadl téměř na samotné dno okresní ligy a vše spělo k rozpadu a zrušení klubu.
Po příchodu několika posil z Havlíčkova Brodu sice MFC Orlík skončil v okresní lize 1996/97 druhý, to však byla jeho labutí píseň. Do jarní části už klub nevstoupil, rozpadl se a s ním skončila i celá okresní liga na Humpolecku, respektive Pelhřimovsku. Jelikož se lidé z Orlíku do té doby starali o vše podstatné, nenašel se po jejich odchodu nikdo, kdo by v organizační úloze pokračoval.

               Závěrem...

Přestože slavná éra humpolecké malé kopané v této podobě po letech skončila, její odkaz zůstal hluboko v srdcích všech zúčastněných. Zanechala po sobě vzpomínky na dobu, kdy se sport dělal čistě pro radost z pohybu, pro kamarádství a pro ten nezapomenutelný pocit, když se fanoušci z vesnice sešli u hřiště, aby drželi palce svým klukům. A náš Orlík?
Od roku 1998 se naštěstí podařilo klub úspěšně restartovat a nasměrovat ho k jeho největším historickým úspěchům. V roce 2015 se klub sice ještě pokoušel přes mládež vrátit na Humpolecko soutěž malého fotbalu, avšak pro nezájem okolí marně. To už je ale úplně jiná kapitola, kterou si můžete přečíst na dalších stránkách tohoto webu  .....